Dějiny v datech, 7. část

Juan Bosch byl dobře známý literát, učenec a přítel Fidela Castra. Roku 1939 spolu se svými přáteli založil v kubánském exilu stranu PRD. Spolu se svým vládním kabinetem se pokoušeli zavést sociální reformy. Jejich odvaha ale narazila na rozhořčený odpor bohatých a armády.

Ale USA svrhly při svém plánovaném vojenském puči, již po 7 měsících od svého nástupu do úřadu, demokraticky zvoleného socialistu Bosche. Aby byla zachována jakási demokracie, byla vládní zodpovědnost rozdělena mezi tři politiky.

Poté, co se jeden z těchto politiků – Emilio de los Santos, rozhodl z této junty nazvané "Triunvirato“ odstoupit, zaujal jeho místo Donald Reid Cabral. Když se Cabral zdráhal roku 1965 oznámit stanovené datum nových voleb, zakročili opět bojové síly. Tentokrát se ale do situace vložil i sám národ a důsledkem byla občanská válka.

1965 - 1978

Po vystřídání několika "přechodných" vlád dochází k dalšímu civilnímu povstání, jehož výsledkem bylo v dubnu 1965 dosazení Juana Bosche na pozici prezidenta státu. Toto opět přimělo USA k dalším vojenským zásahům.

28. dubna 1965 byla Dominikánská republika obsazena vojsky USA, která měla údajně chránit americké občany v zemi. Pravým úkolem bylo zjednat v zemi "zákon a pořádek“. Na politickém poli skončila občanská válka volbou nového dočasného prezidenta.

1966 došlo ke stažení cizineckých vojáků z Dominikánské republiky. Ještě ve stejném roce proběhly nové volby, které hrubým volebním podvodem vyhrál Joaquin Balaguer se svou stranou "Partido Reformista Social Cristiano“ (PRSC). A to byla již "Čtvrtá Republika“.

Vůdce konzervativní a autoritativní PRSC – J.V. Balaguer si svou moc získal a dokázal udržet díky machiavelismu. Ve funkci prezidenta se udržel po tři volební období od roku 1966 až 1978. V tomto časovém rozpětí musel několikrát čelit útokům ze strany Trujillových stoupenců a rodiny. I Balaguer nechal bez milosti pronásledovat levicové aktivisty.

1978 - 1986

Tento rok můžeme nazvat relativně klidným. Volby, které proběhly, vyhrála strana PRD se svým kandidátem Antoniem Gusmanem Fernandezem. Ten ale spáchal v roce 1982 sebevraždu.

Vystřídal ho místopředseda Jacobo Majluta, který vládl pouhých 43 dní. Majluta nahradil Jorge Salvador Blanco. V letech 1978 až 1986 se prezidenti země Dominikánská republika velmi rychle střídali.

1994

Po volbách v letech 1986, 1990 a 1994 byl opět a tentokrát naposledy, zvolen do čela státu Joaquin Balaguer. Tento mezitím zestárlý a téměř slepý politik zůstal prezidentem až do roku 1996. Tehdy se konaly nové předčasné volby, které byly velice těsné a sporné.

1996

Nástupcem Balaguera byl zvolen pravicově orientovaný Leonel Fernández. Tyto volby byly velice roztrpčeným bojem, ve kterém hrály hlavní roli peníze a korupční vztahy. Tímto způsobem se do hry o prezidenta dostal i multimilionář Peynado. Avšak na závěr vyhrál přeci jen Leonel.

2000

O Fernándezovi se říkalo, že hospodařil převážně do vlastních kapes. Ve volbách roku 2000 se prezidentem na příští čtyři roky stal Hipolito Meja. Tentokrát se nejednalo o nikterak zvláštní a napínavý volební boj.

Bylo více než zřejmé, že Leonel špatně vládl a hospodařil. Bylo mu předhazováno, že bezostyšně plnil především svou vlastní peněženku a těch, kteří pro něj pracovali.

Hipolito se zpočátku nacházel, díky svým předchůdcům, ve velice těžké situaci. K jeho hlavním cílům patřilo zamezit hromadnému stěhování obyvatel do hlavních měst a pomoct obyčejným lidem.