Rytmy tance merengue jsou v Dominikánské republice všudypřítomné a není před nimi téměř úniku. V karibském dvoučtvrťovém taktu slaví obyvatelé této země svou radost ze života. Zpěváci jakými jsou Antonio Santos nebo Juan Luis Guerra jsou zde uctíváni jako Elvis Presley v nejlepších letech rock´n´rollu.

Ať už v autobuse, v restauraci nebo v baru, po celé Dominikánské republice zní pronikavý rytmus merengue a lidé se pohupují při tomto rozpustilém tanci v bocích. Umění spočívá v pohybech těla, kdy je relativně pevně držená horní část těla v kontrastu s plynule krouživými pohyby boků. Základní kroky tohoto tance jsou oproti tomu lehké. Taneční pár se pohybuje dva kroky dopředu a dva zpět a kolena jsou přitom lehce pokrčená.

Původní forma tance, která se zachovala především ve venkovských oblastech, se nazývá "perico ripiao" a je doprovázena malou skupinou instrumentálních muzikantů combo, kteří své nástroje virtuózně ovládají. Hrají na akordeon, kytaru, oboustranný malý bubínek a na "güira" (hudební nástroj dnes vyrobený většinou z cínového plechu). V běžném životě se dnes prosazuje modernější varianta hudby merengue.